Taleb - Černá labuť
Můj pařížský spolužák a budoucí romanopisec Jean-Olivier Tedesco mi tehdy zabránil, abych se pkusil doběhnout metro, a poznamenal: “Vlaky zásadně nedobíhám.” Ukažte osudu, že máte navrch. Naučil jsem se odolat pokušení rozběhnout se, abych to či ono nezmeškal. Možná to vypadá jako rada velmi nicotná, ale počíta se. Když jsem odmítl dobíhat vlaky, objevil jsem díky tomu skutečnou cenu elegance a estetiky chování, pocit, že mám pod kontrolou svůj čas, rozvrch úkolů, svůj život. Zmeškaný vlak mrzí pouze tehdy, když se jej snažíte doběhnout Také nenaplnění představy o úspěchu, jakou chová vaše okolí, vás bude trápit jen v případě, že se o to budete pokoušet. Pokud se takto rozhodnete dobrovolně, nebudete stát vůči honbě za mamonem pouze bokem, ale budete nad ni i nad celou společenskou hierarchii povzneseni. Opustit lukrativní místo, stane-li se tak z vašeho vlastního rozhodnutí, se nakonec ukáže jako větší výhra než užitek z vydělaných peněz (může to znít bláznivě, ale vyzkoušel jsem to osobně). Je to první krok k tomu, abyste se dokázali osudu vysmát. Svůj život budete mít v rukou daleko lépe, určíte-li si kritéria sami. Matka příroda nás vybavila jistými obrannými mechanismy: jedním z nich je - podobně jako ve známé Ezopově bajce - schopnost usoudit, že hrozny, na něž nedosáhneme (nebo jsme nedosáhli), jsou kyselé. Ještě prospěšnejší je však těmito hrozny stoicky opovrhnout a odmítnout je předem. Jednejte bez zábran; a máte-li kuráž, klidně složte zbraně. Ve hře, jejíž pravidla si sami určíte, je obtížnejší prohrát. V řeči “černých labutí” to znamená, že riskantním nepravděpodobným událostem se vystavujte pouzte tehdy, dovolíte-li jim, aby vás ovládaly. Pány svého vlastního jednání jste však vždy; učiňte z toho tedy svoje východisko.